Za mraky

Dvě natolik silné osobnosti jako Wenders a Antonioni se při realizaci tohoto filmu neměli sejít, neboť vzniklo dílo až příliš oduševnělé a přepoetizované. Jednotliví hrdinové, kteří vystupují ve čtyřech povídkách, ze sebe neustále soukají nějaká moudra a jejich chování postrádá punc reálnosti. K tomu neustále dlouhé záběry, jenž mají prohloubit již tak zveličelou citovost, začínají po několika minutách nudit, otravovat. Téma příběhů se primárně točí kolem vztahů mezi ženami a muži, přesto značně okleštěně. Jednoznačné zklamání... (18.04.2004)

Neobvyklý film, zvláštní postavy, celé je to o pocitech, vnímání lásky ve více podobách a propojené nití, kterou byl John Malkovich, sám tápající v této oblasti. Za mraky není film pro každého a pro každou dobu. Na tohle musí být to správné naladění duše a srdce, možná svíčka se sklenkou vína, nevím. Jen jedno vím, že s dabingem se jim to vymklo z rukou, ztratila se tím polovina té kouzelné atmosféry. (20.12.2015)

Čtyři banální historky, ačkoliv nebojte, stále se najde prostor pro několikaminutové scény, v nichž se nic neděje a nic z nich nejde vyvodit. Malkovichův Režisér je tu v podstatě jediná záchrana. Částečně beru argument, že je to banální záměrně, protože to odráží povrchní pohled na svět Režiséra, který, ač by rád, ho nedokáže zobrazit v plné složitosti, a jde tak o jistou Antonioniho sebereflexi. Jako automaticky sebespásné to ale nevnímám. Story of a Love Affair that Never Existed 2/5, The Girl, The Crime ... 1/5, Don't Try to Find Me 3/5, This Body of Filth 3/5 (01.12.2012)

95% - Vizuálně překrásná podívaná o mezilidských vztazích, o lásce, o touze, o promarněných šancích, o naději i beznaději... Film se sice tvářil jako mozaika několika jednoduchých povídek, ale díky úžasné atmosféře, působivé hudbě, skvostným hereckým výkonům, a nádherné kameře jsem se dostal do zvláštní nostalgie, ve které jsem "mezi řádky" scénáře našel nejedno poselství, a ve vzniklém tranzu se mi brouci v hlavě rozmnožovali ještě dlouho po skončení filmu. (03.01.2006)

Antonioniho jsem nikdy nemusel, Wenders naopak patri mezi me oblibence. Byl jsem zvedav, co vznikne ze spojeni techto dvou protipolu a musim tedy konstatovat, ze nic, co by zvedalo ze zidle. Nebyt zaverecne povidky a hudby v ni a v titulcich, bylo by hodnoceni jeste nizsi. Zde jsou duvody: 1) Film ve mne nedokazal vyvolat jakekoliv citeni s postavami, dialogy byly studene "ako psi nufak", jak napsal Radko (presne a vystizne). 2) Z prehnaneho mnozstvi filozofickych myslenek si divak v tom zmatku odnese stezi jednu. 3) Nechci byt cynicky, ale hudbu, ktera podkreslovala milostne sceny, jsem naposledy slysel v Denicich cervenych strevicku (vyjimku tvori jiz zminena ctvrta povidka a titulky -nevyrovnanost formalniho prvku filmu). 4) Az na ctvrtou povidku chybel pribehum bod zvratu ci nejake prekvapeni. Od jejich expozice se nic nezmenilo - dva lide se na zacatku povidky potkali a zamilovali do sebe, ac jejich laska nebyla naplnena, a milovali se az do konce, ac jejich laska stale neni naplnena... muz na zacatku povidky podvadi svou zenu a tak je tomu i na konci... V treti povidce uz sledujeme pokus, ktery vsak pusobi velmi neverohodne ("uz mi nevolej..."). Ctvrta povidka nam konecne neco prekvapiveho v zaveru prinese a sice, ze divak zjisti, ze divka patri k... (nebudu prozrazovat), avsak je uz hodne pozde na to, aby to spasilo cely film (nevyrovnanost scenare - nebo chcete-li syzetu - filmu). 5) Kamera jezdici ulickami mest je sice pekna, ale nijak napadita a brzy zacina nudit. Na zaver je treba prece jen smeknout pred Wendersem, ze se pro sveho tezce zdravotne postizeneho kolegu dokazal obetovat a de facto mu svou ucasti na filmu umoznit jeste neco natocit. A ze dokazal slovy docela presvedcive vylicit dusevni rozpolozeni rezisera-umelce. To je vsak jeden z mala dobrych okamziku ve filmu. Optimalni hodnoceni by bylo 1 a pul hvezdicky, jelikoz to vsak nejde, snad jen z ucty k velkemu jmenu filmove historie zaviram oci a davam dve. (08.05.2006)